ROMAN FRANTA - D-P KOČKY - 25.6. - 17.8.2012

Malíře Romana Frantu lze charakterizovat jako malíře typicky postmoderního. I přesto, že nejvíce je znám svými obrazy skládanými ze struktur brouků, jeho malířský projev je daleko bohatší, neomezující se ani jednotným stylem ani tématy. Roman Franta ve svých obrazech zaznamenává postřehy ze světa reálného, který vnímá kolem sebe, avšak vzápětí se prolíná se světem představ, a jakoby s odstupem vše ještě komentuje a glosuje malířskými intervencemi. Struktury brouků se proměňují v „reálnou“ postavu Brouka Pytlíka, svět politiky ve svět erotiky. Pečlivě stavěné obrazy se mění v rozmáchlé malířské gesto nebo nahodilé skvrny.                          Pro Walkthrugallery v Podchodu v Hradci Králové připravil svoji novou sérii obrazů s nečekaným názvem i tématem – kočky.                                                                                                     (dos)

      „Nikdy předtím jsem snad kočku vážně nemaloval, ale už dlouho jsem chtěl. Měli jsme doma kočky dvě, nejdříve Almu a potom Emu. Byly perfektní, Alma dokonce kamarádila s naší fenou, labradorkou Sárou. Už žádnou kočku nechceme. Moc jsme si na ně zvykli a obě nám přejelo auto. Máme domek hned u silnice za zatáčkou a jak se kočky hřejí večer na asfaltu, řidiči to neubrzdí. I proto, že už nejsou s námi, dostal jsem chuť si je na památku namalovat.

Kočky mají zvláštní charaktery, úplně jiné než psi. A jsou nevyzpytatelné. Jsou milé, odevzdané, při drbání předou blahem a jsou zároveň své, jsou osobnosti, aristokratky, hravé i záludné, odevzdaně přítulné i urputně zatvrzelé, samotářské i společenské, jemné i nepřiměřeně drsné, domácí i toulavé, krásné i nevzhledné, čistotné i zanedbané, noblesní i obyčejné, chlupaté i holé, černé, mourovaté i bílé, … ,mají sedm životů???

Kočky se vyskytují na mnoha obrazech v celém průběhu dějin malířství, jsou to domácí miláčci a mazlíčci. Jsou součástí domovů i ateliérů herců, malířů,.. zkrátka umělců, pro které jsou zdrojem inspirace i odreagování. Měl je u sebe doma třeba Picasso, Balthus, ten dokonce něco přes dvacet. Rády chodí v ateliéru po obrazech, také jsem si tam Almu párkrát vzal.

V Počernicích je „koček“ hodně. Mám pro ně slabost a cítím, že jim něco dlužím…, proto tato výstava…“

Roman FRANTA, Praha 12. 6. 2012

ANDREA PEKÁRKOVÁ - AUTOGENEZE 2 - 7.5. - 20.6.2012

Andrea Pekárková alias Aka 47 se narodila roku 1985 v Hradci Králové. Studuje v ateliéru Vizuální komunikace – digitální média Fakulty umění a architektury v Liberci. Ve svojí práci se věnuje tvorbě objektů, videa, grafiky a VJingu. Je členkou VJské skupiny Vizual Terrorist a jako videoperformerka doprovází různá hudební tělesa. Ve spolupráci s Helenou Krásovou vede galerii 3x3.

Pro výstavu v galerii Walk Thru vytvořila koláž tvarů, barev a motivů. Práce navazuje na instalaci Autogeneze, která byla vystavena v prostoru současné 3x3 gallery před dvěma lety. Autorka se tak vrací k abstraktní geometrické hře a dovádí ji do dalších souvislostí.

                                      

Michal Kříž - BOD - 13.3.2012 - 20.4.2012

                                           

Michal Kříž je autor mladší generace, pochází z Vysočiny a v současné době žije a působí v Jihlavě a v Brně.
Ve své tvorbě se nyní věnuje převážně malbě, avšak v trochu jiné dimenzi než poskytuje tradiční obraz. Obraz chápeme jako umělecký objekt, který byl vytvořen, namalován a JE. Michal Kříž odbourává u své malby právě ono její poklidné setrvávání po jejím dokončení. Jeho malby jsou neukončený proces. Soustředí se na samotný akt malby, její vznikání a neustálé proměňování. Podtrhuje neuchopitelnost i nehmotnost, jeho malba se nikdy nestane předmětem, který lze vlastnit. Lze jej ale vidět a zažít (po časově omezený okamžik). V poslední době Michal Kříž maluje v opuštěných budovách, malby sám následně zamalovává a ničí. Jediným výstupem a „hmotným“ artefaktem je videozáznam akce.
Podobný proces se chystá přenést i do Walkthrugallery v Hradci Králové. Výstavu, která bude nestálá, výstavu, kterou nebude lze vidět v jeden okamžik v celku, ale budeme ji moci vnímat v jejích proměnlivých fázích.

JINDŘIŠKA BARCHINI - R O Z L O Ž E NO - 13.1. - 4.3.2012

Výstavní rok 2012 zahajujeme výstavou Jindřišky Barchini, autorkou zvláštního rozpětí – sochařky a textilní výtvarnice, výstavou s názvem „ROZ LO ŽE NO“.

Jindřiška Barchini pochází z Královéhradeckého kraje, z Vrbice nedaleko Jičína. V Hradci Králové absolvovala na UHK bakalářské studium textilní tvorby a v tomto oboru nadále pokračovala na VŠUP v Praze. Její přístup k textilní tvorbě však vždy překračoval tradiční rámec tohoto média. Stále častěji se v její tvorbě objevovaly materiály a postupy ryze netextilní (odlitky, kovy, beton) a autorka se plynule ocitla v dimenzi sochařství. V tomto oboru dokončila studia a diplomovala u prof. J. Beránka s diplomovou prací „Jida Bachi – Kulatá živnost želez“.

Ve Walkthrugallery v Královéhradeckém Podchodu představuje dvě své „sochařsko-textilní“ práce,Jen tak…auto Eda a Kimono. Obě práce mají společný prvek – vrstvení. Výsledný objekt je součtem vrstev, ze kterých se daná práce skládá v celek. Zde však Jindřiška Barchini představuje své práce rozložené v prostoru, tak jak přirozeně vyžaduje instalace v podchodu, kdy průchozí divák „čte“ vystavované objekty v pořadí za sebou – lineárně. Nabízí se tak možnost variabilního a neukončeného pohledu, kdy si jednotlivé vrstvy lze poskládat virtuálně v libovolném pořadí a odnést si vjem jako jeden či dva celky, nebo i osm fragmentů, které se mohou stát materiálem pro osobní sochařství v mysli.

Pavel Doskočil

DAVID LEDVINKA - Kdo se bojí Zorky Wolfové? - 28.11.2011 - 6.1. 2012

"Kdo se bojí Zorky Wolfové?"

David Ledvinka je mladý autor pocházející a převážně působící v Hradci Králové. V současné době diplomuje na Ústavu umění a designu v Plzni, na oboru grafický design a ilustrace. Ve své výtvarné činnosti se věnuje převážně kresbě, která je jeho nejvlastnějším vyjadřovacím prostředkem.

Před několika lety se v jeho práci objevila postava Zorky Wolfové. Děvče těžko určitelného věku, snad dospívající, nebo těsně před pubertou, anebo těsně po pubertě. Stala se hlavní postavou Davidovy komixové tvorby a krátkých animovaných filmů a vlastně autorovým alter egem, komentujícím svým chováním a postoji, veškeré dění.

Práce Davida Ledvinky nejsou převážně (co do rozměrů) monumentální, a nejinak tomu je i v projektu pro Walkthrugallery. Hlavní osou instalace je cyklus kreseb o formátu CD obalu. Tento cyklus je v druhém plánu – pozadí, kombinován se zvětšenými prvky objevujících se v jeho komixech, a které autor používá v další své činnosti - street artu.

A samozřejmou hlavní postavou tohoto dvojpříběhu není nikdo jiný než všudypřítomná Zorka Wolfová…

dos