TEREZA STEJSKALOVÁ - BADELIDA - 17.11. - 20.12.2010

"Když mi byly asi čtyři roky, hráli jsme s bratrem před spaním hru na legrační slova. Většinou šlo o slova spojená s vyměšováním. Jeden z nás například řekl: "zadek," a pak jsme se tomu smáli. Během jedné z her jsme vymysleli vlastní slovo, které jsme považovali za stejně, ne-li více legrační, a poté ho nějakou dobu hojně užívali. Později jsme pro toto označení vytvořili i objekt - látku sešitou donepravidelného tvaru."
…tímto textem doprovází mladá autorka svůj projekt BADELIDA, kterým zároveň aktivně vstupuje na výtvarnou scénu, na jejímž poli se doposud projevovala výhradně v rovině teoretické a kurátorské. Tereza Stejskalová je v současné době doktorandkou na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a výtvarnému umění se věnuje jako recenzentka v časopisu A2, a publikováním teoretických studií.
Projekt BADELIDA, jak sama autorka popisuje, je: „…taková osobní a paradoxní vzpoura proti všudypřítomnému tlaku k produktivitě a kreativitě. Zároveň zkoumám, co znamená tvořit tak, že se zaseknu v netvorbě a stále opakuji svůj prvního smyšlený výtvor v životě (který je zároveň mou první a zatím poslední vystavenou věcí)“ a vystavovala jej již v podobných výstavních prostorech, v duchovně a koncepčně spřízněných galeriích, Galerii Potraviny a Galerii Vitrínky.

MARTIN ZET - ZROZENÍ HVĚZDY 7.10. - 10.11.2010

Martin Zet patří mezi umělce solitéry, které v českých galeriích potkáme zřídka, ale mnohé progresivní instituce v zahraničí je stále zvou na své výstavy, projekty i sympózia. Zet se zabývá mnoha uměleckými médii. Jeho práce mají většinou přesah z oboru a jejich důsledky pro společnost i autora mohou být dlouhodobé. Některá jeho díla vznikají v dlouhém čase, ať už například kresby mořem, videa nebo sebezpytná hladovka. Život v ústraní vesnice na Kladensku a cestování na té nejskromnější úrovni přinášejí Martinovi Zetovi schopnost jasného vidění a myšlení s ironickou dávkou reflexe i sebereflexe. Jeho happeningy a performance byly často jen amatérsky dokumentovány, mnohé jeho akce jsou víceméně divákům nepřístupné. Jeho videosnímky nepřinášejí estetickou úlevu, ale alarmují k civilizační pozornosti, probouzejí divákovo svědomí i traumata…. (Prague – art)

Vernisáž 7.10.2010 v 18:00 hod, Walk Thru Gallery - Podchod „U Centrálu“, Hradec Králové

2010 - HRADEC KRÁLOVÉ - ROK ARCHITEKTURY 20.8. - 5.10.2010

ROK ARCHITEKTURY

Město Hradec Králové má z hlediska české moderní architektury a urbanismu výjimečné postavení. Nejméně třikrát bylo ohniskem progresivní tvorby. Poprvé tomu bylo na samém počátku dvacátého století, když osvícený starosta František Ulrich tehdy zaměstnal mladého architekta Jana Kotěru. Podruhé se do dějin naší stavební kultury zapsal ve dvacátých letech, když tentýž starosta získal pro systematickou spolupráci s městem Josefa Gočára. Architekt městu nedal jen vynikající regulační plán, díky němuž je dodnes městem s nejlepšími podmínkami pro život, nýbrž i početný soubor vysoce hodnotných staveb. Do třetice se Hradec Králové dostal na výsluní v roce 1947, kdy na mezinárodní výstavě bydlení v Paříži představil svou rozvojovou koncepci, navrženou Gočárovými žáky, architekty Josefem Havlíčkem a Františkem Bartošem. Začátkem 21. století dává Hradec Králové příležitost soudobé architektuře. Za zmínku stojí soubor staveb v areálu Fakultní nemocnice, kde architekti Michal Juha a Jan Topinka realizovali vynikající interní kliniku, organicky tvarované výukové centrum Lékařské Fakulty a pavilon urgentních příjmů. V současné době je bezesporu nejvýznamnější a také nejdiskutovanější stavbou nová budova Studijní a vědecké knihovny, která vzešla z odborné soutěže, kam se přihlásilo více než 50 autorských týmu. Realizovaná stavba byla v roce 2009 oceněna titulem Stavba roku. JUDr. František Ulrich (6. února 1859 Hradec Králové – 18. května 1939 Rokycany) patřil k nejvýznamnějším osobnostem novodobých dějin města Hradce Králové. Byl jeho dlouholetým starostou (1895 až 1929) a výrazně se zasloužil o moderní přestavbu a rozvoj města, což Hradci vyneslo přezdívku „Salon republiky“. Josef Gočár (13. března 1880 Semín – 10. září 1945 Jičín) byl český architekt. Gočárova díla patří k vrcholům české moderní architektury a jeho podíl na urbanistické koncepci Hradce Králové je zásadní. Od počátku dvacátých let minulého století zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla) a střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.

DOPROVODNÉ AKCE

1. 4. 2010 Jarní vítání turistů - otevření IV. procházkového okruhu města po současné architektuře 18. 5. – 26. 9. 2010 Josef Gočár (1880 – 1945) - Tvůrce moderního Hradce Králové - výstava představí především projekty, které architekt Josef Gočár pro Hradec Králové navrhl, ale nepodařilo se je realizovat. 21. 6. – 31. 8. 2010 Bíle noci na Malém náměstí - výtvarné a světelné oživení prostoru Malého náměstí 8. – 9. 9. 2010 Symposium Gočár za účasti historiků, archivářů a architektů zhodnotí posledních sto let vývoje Hradce Králové, který se stal příkladem promyšlené výstavby moderního města.

DALŠÍ VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI

Po(d)chodem vchod – Walk Thru Gallery - galerie ve veřejném prostoru nejfrekventovanějšího podchodu města

Hradec neznámý - Po stopách knihy „Starý Hradec Králové dům od domu“. Otevření dosud nepřístupných prostor domů na Velkém a Malém náměstí s komentovanými prohlídkami. Salon hradeckých architektů - výstava současné tvorby architektů působících v Hradci Králové

PLAN B/2 (proarch Studio - O. Neprašová, D. Ledvinka)

dos

Dragan Stojčevski - DENÍK 7 - 30.6.2010 - 15.8.2010

Dragan Stojčevski – umělec, scénograf, zabývá se site specific, scénickou hudbou, hraje na harmoniku v hudebních uskupeních Mama Papa Band a Icon Orchestra.
Narodil se v Pančevu (1979) na území bývalé Jugoslávie. 2006 získal magisterský titul v oboru scénografie na DAMU u prof. J. Duška 2002 završil obor scénografie bakalářskými zkouškami na DAMU 2000/01byl na stáži v ateliéru doc. V. Kokolii na AVU 1999 začal studovat na DAMU, obor scénografie 1998/99studoval na Uměleckoprůmyslové fakultě v Bělehradě u prof. M. Nakićenovićové 1998 ukončil Střední školu designu v Bělehradě

Scénografie:Kupec benátský, Studna světců, Kyanid o páté, Sen noci svatojánské, Zločin a trest, Actor solivagus, Únos ze serailu, Faust, Nabucco, Král Lear, Višňový sad

Site specific : In S(p)ite of Fire, V 11:20 tě opouštím!, Kladno-Záporno, Krstac, Proroci pisma, Živkův pohřeb

xxx

První rok provozu galerie v podchodu má pracovní název „Zkušební provoz“. Nyní bude v tomto rámci prezentována výstava srbského umělce a scénografa Dragana Stojčevkiho. Oproti předchozím výstavám se jeho prezentace liší již v základním přístupu k danému prostoru. Výstava vzniká jako okamžitá reakce na daný prostor, na základě autorova pobytu a účasti na královéhradeckém festivalu divadel evropských regionů. Autor se zabývá fenoménem „Site specific“, který na umělecké scéně propojuje svým způsobem enviroment, performanci, instalaci i divadelní a hudební projev. Není náhodou, že právě jeho jsme oslovili právě pro čas, kdy v Hradci Králové probíhá výše zmiňovaný festival. Dragan Stojčevski svoji prací prezentuje přesah a spojitost mezi divadelním a výtvarným uměním a způsob, kterým vzniká jeho instalace v podchodu je další v řadě možností jak zacházet s galerií ve veřejném prostoru – přímá reakce na dané prostředí, nový pohled na místo i aktuální dění ve městě.
dos

(RAFANI - 21.5.2010)

vitrina s vystavenými dvěma tisícikorunami (obrazy?) byla neznámým pachatelem rozbita..

nelze unést pohled na hodnotu? (dos)

RAFANI - 19.5.2010

RAFANI 19.5. – 23.6.2010 Walk Thru Gallery, Hradec Králové, Podchod u Centrálu


Rafani zaujímají na české umělecké scéně výjimečnou pozici svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Od svého vzniku se skupina věnuje otázkám morálky, zodpovědnosti a kolektivní historické paměti. Pozornost na sebe členové skupiny upoutali akcí Láska (2000), při níž přetřeli známou Lennonovu zeď v Praze zelenou barvou v tónu využívaném v minulosti Veřejnou bezpečností k likvidaci nepohodlných nápisů, a poté opatřili tento nátěr slovem „láska“. Mezi nejznámější akce Rafanů patří Demonstrace demokracie (2002), uspořádaná v předvečer státního svátku na Václavském náměstí, v rámci které byly zapáleny tři černobílé verze české vlajky. Performance testující hranici mezi využíváním a zneužitím práv a povinností občana vůči státu, skončila zatčením členů skupiny. Neméně kontroverzní byl projekt ročního angažmá členů skupiny v komunistické straně (Vstup a účast (2002-03)) zdokumentovaný prostřednictvím výstavy Příčina. Mezi témata, kterým se Rafani věnují, patří traumatické momenty české historie, jakým je například vyhnání sudetských Němců (Sudety (2001), Dotazník (2002), Český les (2002), Porta Bohemica (2004)), problém rasové nesnášenlivosti a neonacismu (Boj (2001), Otec (2001), Goja (2004)) a národní identity v nově se sjednocující Evropě (Vlajka (2003)).Důležitou aktivitou skupiny představovala organizace přednášek o současném umění na půdě filozofické fakulty Univerzity Karlovy a kurátorská činnost v rámci galerie CO14. (Aartlist - databáze současného umění)

Zcela prostou a přitom nezbytně důležitou a základní veličinou, je pro provoz každé galerie a jakéhokoliv kulturního počinu, otázka finanční. Aby vůbec mohlo vzniknout umělecké dílo, výstava, je zapotřebí aktivita, která s sebou nese řadu větších i drobných prací a nákladů. Každá galerie operuje s určitou částkou, kterou může (díky svým zřizovatelům a podporovatelům) vložit do jednotlivých projektů a na které je závislá existence či neexistence daného počinu. Už jenom tímto, představuje každá výstava určitou hodnotu. Další hodnotou, je pak samotná hodnota uměleckého díla představeného na dosah divákovi. V současném umění otázka diskutabilní a diskutovaná. Problematice spojené s těmito skutečnostmi se věnuje výstava skupiny Rafani, připravená pro veřejný prostor v Hradci Králové, Walk Thru Gallery, galerii podchod u Centrálu. Od roku 2007 skupina Rafani nepoužívá ve svých veřejných prezentacích psaný text a stejně tomu je i při této prezentaci. Nejsme tedy, jako diváci, vázáni pouze tímto výše naznačeným smyslem a můžeme moci nechat volně asociovat další a další otázky, které vyplynou ze samotné vizuální skutečnosti tohoto projektu. (dos)

Video záznam: